Loučím se s úsměvem na rtech

2. listopadu 2018 v 18:59 |  Tema Týdne
Dneska mám výjimečně v pátek volno a nebudu předstírat, že mi to dělá nějak speciálně dobře, doma to prostě není ono, jsem unavený ze všeho toho boje o vlastní život, ale tak aspoň mě to donutilo se zastavit a zapřemýšlet, a uvědomit si, že tohle vážně nepůjde. Blog mě nebaví, jak by měl a z toho pak padají tyhle kýčovité plky jako před tím. Přešlapovat na místě není dobrý nápad.



Pokládám si ale otázku jestli chci pokračovat někde jinde, můj život je tak silně nezajímavý a já na psaní talent prostě nemám, dokážu vymyslet příběh, ale napsat ho už prostě nedokážu, často nedojdu na konec. Druhá věc je jestli bych spíš místo blogu neměl vymazat svou bídnou existenci, všechno v mém životě je špatně a těžko se probojovávám k tomu, aby se to napravilo, depresemi otravuji okolí. Každopádně, možná je jen demotivující blog.cz. Kdo ví. Psaní mě baví.

Loučím se s úsměvem na rtech, přece úplně špatné to tady nebylo, nemyslím si ale, že má cenu zanechávat tady novou adresu, po krátké pauze by se mohl rozjet dál nový projekt, koho to tady zajímá? Já nejsem zajímavý. Můj život není zajímavý. Přenechám místo jiným.

Každopádně, nejlepší bude ty výblitky tady smazat a udělat tlustou čáru za umírajícím blogem.cz, jít dál nebo naopak všechno ukončit. Jsem tak unavený, v posledních měsících jsem byl tak statečný a možná mi to k ničemu nebylo. Vím, jistě, že bezpohlavní zrůdičky a poškozená embrya jako jsem já se nemají ani nerodit a nejraději bych všem zmizel z očí. Vlastně se ale cítím téměř pořád sám, abych byl sám se sebou musím jít i proti vizím vlastní rodiny a matka mi za to dělá zle, vlastně nemám právo se cítit dobře.

Tak jako tak, tato kapitola je uzavřená, co teď bude dál se uvidí. Tento blog skončil, zda se tu ukáže nová adresa je ve hvězdách. Ale…. Odcházím s úsměvem, nic nebylo marné, chvíle tady mě něco naučili. Na nové adrese by měla pokračovat vyprávění o mé cestě domů, jenže ta se mi teď zdá jak jako nerealistický sen… tak asi nechám toho…. Jsem unavený, neustálými těžkými výzvami a tím jak mi moje krev dělá všechno složitější a lidé, které mám na světě nejraději jsou tak daleko, možná by všem bylo lépe beze mě…. Každopádně... teď se musím zvednout a odejít, kam... se teprve rozhodnu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Victoria Victoria | Web | 2. listopadu 2018 v 21:59 | Reagovat

Podle toho, jak píšeš, je to celkem škoda. Přijde mi, že tvůj sloh je velmi čtivý.

Jinak, tyhle myšlenky moc dobře znám. Držím palce, posílám objetí a světýlko naděje. A až tohle všechno nebudeš potřebovat, pošli to zase dál. Každý to čas od času potřebuje. I lidi, do kterých bys to vůbec neřekl :-).

2 thebedlam thebedlam | 2. listopadu 2018 v 22:12 | Reagovat

[1]: Děkuju, velmi si toho vážím. Uvidíme, třeba se jen přestěhuji na jinou adresu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama