Bohnický hřbitov

13. října 2018 v 12:14 |  Zápisky

Někomu snad mohu připadat divný, když se dozví nebo si všimne, že o smrti přemýšlím poměrně dost často, já ale na tom neshledávám nic špatného, smrt patří k životu. Věta, kterou teď pronesu vyzní možná trochu prapodivně, ale prosím nic v tom nehledejte, mám rád hřbitovy. Jo, mám. Asi pro jejich typickou atmosféru, která přispívá k hlubšímu rozjímání. Měly by mě možná děsit, možná bych tam měl být deprimovaný a smutný, když chodím a pročítám si nápisy na všech těch pomnících, avšak až takhle tato místa na mě nepůsobí.

Samozřejmě můj duševní komfort na hřbitově není úplně dostačující, byť mě do jisté míry uklidňují a pomáhají mi k prostoru pro meditaci a jiné rozjímání, necítím se na nich úplně spokojený, nevyhledávám je, ale nějakým způsobem se mi jejich atmosféra líbí a dokonce mi něco důležitého dává. Rovněž mě docela přitahuje návštěva míst s pravděpodobnou nebo (údajně) prokázanou paranormální aktivitou. Jsem velmi senzitivní člověk, což znamená, že vnímám mnohem víc než mnozí ostatní a takové lokace toto vnímání velmi stimulují a vjemy se od jiných míst celkem liší. Z těchto důvodů zde bylo cosi, kam jsem chtěl už několik let zajít. Ale protože od Prahy bydlím vlakem dvě hodiny, dosud se návštěvu uskutečnit nedařilo.

A možná jsem se za tohle přání styděl, však taky nápad se sem stavit při poslední návštěvě Prahy vznikl z žertu. Můj newyorský kamarád se mě zeptal kam bych rád zašel, když se tedy sejdeme právě v této metropoli a já netušil, tak jsem z legrace uvedl Bohnický hřbitov bláznů, on se toho chytil, je pro každou "neplechu", podle mě určitě chápal, že si dělám srandu, ale přišlo mu zároveň zábavné a zajímavé navštívit místo označované jako to s největší paranormální aktivitou v Česku. Oba tyhle záležitosti bereme z rezervou. Hodně jsem i tak zvažoval, zda mu podat víc informací, ale nakonec jsem se rozhodl mlčet. Později vysvětlím proč. Já ty informace v hlavě měl…

V přivolaném voze, skrze aplikaci, mi mysl začala dumat nad vším, co vím o hřbitovech, o tomhle konkrétním, o blázíncích, o duších, o svém kamarádovi, o životě, o smrti… a napadlo mě rovněž, jak moc asi jsou některá videa z toho místa přehraná a zda bych sám chtěl být pohřben do země až skonám, být sežrán brouky a jinou havětí… honilo se mi hlavou jestli vůbec je tohle dobrý nápad, ale v zaplaceném uberu se těžko rozmyslíte a otočíte se, no a k tomu to vysvětlování v angličtině, vždyť 'on ani nečeká problém', vždyť 'šlo vlastně o žert', že.

Až v momentě, kdy jsme minuly velkou kovou bránu, abychom zaparkovali mi vlastně došlo kam mířím, co dělám a proč, já jí poznal, že všech těch fotek a videí, rozbušilo se mi rychleji srdce, jsme tady, asi se vám těžko chápe proč celá ta zkušenost byla pro mě tak 'vzrušující', ale já prostě věděl, že toto místo je jiné než ty ostatní a v opozitu s mou neofóbií moc rád tohle zažívám. Malá branka vedle té hlavní nás samozřejmě vpustila dovnitř. Otevřel jsem ústa, že začnu s výkladem, ale rozmyslel jsem se. Podíval jsem se do modrých očí mého společníka a rozhodl jsem se mlčet. Místo na mě dýchlo svou jedinečnou atmosférou.

Nebudu vás nudit fakty, jen povím, že tento hřbitov v severní části Prahy byl dokončen v září roku 1909 a jako první zde byl pohřben jedenáctiletý sirotek František, roku 1951 se zde přestalo pochovávat, nalézá se zde asi 4200 hrobů, mezi nimi jediný se zachovalým náhrobním kamenem, paní Marie Tumy. Závěrem bych citoval zajímavost s wiki: 'Dominantou hřbitova je kaple s márnicí a také mohyla vystavěná na památku vojákům a obětem první světové války, kteří v průběhu hospitalizace v ústavu zemřeli', určitě se dá toho najít po internetu spousta, tak se vrátíme k mému vyprávění.

To ticho! Stál jsem u branky a rozhlížel se, nechápal jsem, znám desítky druhů ticha, ale nikdy jsem nezažil něco takového,
ten podivný klid, nepoznaný druh ticha na mě dýchnul tak mocně, že jsem dokázal jen říct "Wow!", už si nepamatuji, zda jsem tak učinil nahlas či jen ve své mysli. Šedavá zatažená obloha dodávala tomu podivnu zvláštní ráz, ve vzduchu byl cítit déšť. Někdy, když se "máte bát", tak se o to váš mozek snaží, ale ty naše si nejspíš nevěděli s touto situací moc rady. Oba jsme šli hlavní cestou a míjeli kopečky hrobů a všechno to, co zloději neukradli.

Stromy a vlastně všechno porostlé břečťanem, zvuky města, které jakoby zůstaly za kamennou zdí hřbitova, napůl rozpadlá kaple s márnicí budily dojem romantičnosti schoulené do roucha strašidelna, nebo opačně? Obával jsem se jevů popisovaných v různých videích, kdy by vnímavější jedinec mohl se prostě otočit a rychle dýchající se srdcem v krku se prostě sebrat a odejít. O sobe jsem se nestrachoval, v případě mého společníka jsem doufal, že později nebudu návštěvy zde litovat, jenže on zůstával poměrně klidný, jeho emoce a vjemy se od mých příliš nelišily, ale i když já o své "nadměrné vnímavosti" vím už roky a jsem na příval takových pocitů zvyklý, necítil se vystrašeně a ani ne moc nepohodlně. Byť na jednou místě, asi u hrobů sebevrahů se prostě otočil a poodešel. Napadlo mě, zda svým vnitřním zrakem odhalil, kde se nacházíme a zda ho na okamžik nezachvátilo něco nepříjemného, jistý jsem si ale nebyl a později jsem nenašel odvahu o tom hovořit. Stejně jsem se zachoval já, u hrobů dětí, že právě tam mi došlo až doma, jedná se skutečně o velmi silná místa.

Vím, že některé věty, které zde píšu, vám připadají divné, příliš jim někteří nerozumíte nebo dokonce jim nevěříte, nedělám ze sebe žádné médium, jen říkám, že jsem z mnoha důvodů víc vnímavější a tohle místo pro mě bylo z jedním z největších zážitků, byť se o tom trochu obávám naplno mluvit.

Nepřipadalo mi, že jsme sami, kamarád na půl žertem několikrát konstatoval, že žádného ducha nevidí, ale nejsem si zcela jistý, že se "zde nic neděje", nabyl jsem dojmu, že nás tam zůstávající energie prostě jen nechává zde procházet bez úmyslu nás strašit nebo nám jinak znepříjemňovat náš pobyt tam a naopak se snaží o to co nejvíce příjemný zážitek, vím jak tohle vyznívá, ale z různých důvodů jsem se tam cítil i docela příjemně, líbilo se mi tam a ve chvíli, kdy bych já už býval šel, můj společník zkontroloval čas a pronesl něco jako, že se zde ještě projdeme protože to tu fajn, že prostě nebudeme na auto čekat venku.

Od místa s údajně největší paranormální aktivitou v Česku, byste asi očekávali trochu něco jiného, mě takhle mimořádná atmosféra přesvědčila, znovu budu znít jako blázen, na začátku i na konci jsem paní Marii, jenž je udávána jako 'hlavní duch', poděkoval, že zde můžeme být a po celou dobu, jsem v mysli držel úctu, pokoru a respekt s pocitem toho, že toto je 'jejich' území, snažil jsem se vysílat kolem sebe pozitivní energii, emoce a vlídnost, odpuštění a přátelskost, dobrou náladu a pohodu.

Procházeli jsme se zde poměrně dlouho, plni zvláštních pocitů, se 'svolením' kolegy se mi tam po úzkých cestičkách chodilo lépe, ale na 'to místo, kde poodešel', jsme se už nevrátili.

Souvislosti s TT: Skrze pohřbívání do země.
Pozvánka do jiného článku související s Prahou.
Prosba: Prosím ohodnoťte tento film na ČSFD, aby konečně získal procenta, moc děkujeme.
(Omlouvám se fotka měla být menší bohužel má blog.cz zase nějaké potíže a já tak s ní nemůžu naprosto nic dělat)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Natas Natas | Web | 13. října 2018 v 14:34 | Reagovat

Byla jsem se a je to jeden z těch zajímavých hřbitovů.

2 Eliss Eliss | Web | 13. října 2018 v 16:33 | Reagovat

Kdysi jsem hřbitovy ráda navštěvovala, ale nyní mě spíše děsí. Na tom Bohnickém jsem ještě nebyla...

3 Meduňka Meduňka | Web | 14. října 2018 v 19:49 | Reagovat

Popsal jsi tu atmosféru tak, že jsem se prostě musela na pár videí kouknout, tenhle hřbitov znám jen z doslechu :)
Zařazuji do výběru.
Tu citovanou zajímavost z wiki máš v článku černě na černém, to možná není záměr? ;-)

4 Platan Platan | E-mail | Web | 14. října 2018 v 20:25 | Reagovat

Zaujímavý pohľad na miesta nesúce zo sebou také bremeno zaužívanosti. Osobne ale cintoríny aj tak nemám rád.

5 Pear Pear | E-mail | Web | 17. října 2018 v 14:43 | Reagovat

Upřímně mám hřbitovy taktéž ráda a ráda občas i vytvářím různé fotky zachycující jejich atmosféru. Je ale pravda, že na moc hřbitovů jsem zatím nezavítala, i když takový židovský v Krakově jsem si nemohla nechat ujít. Chápu tě. ;)

6 thebedlam thebedlam | 23. října 2018 v 15:42 | Reagovat

[1]:[2]:[3]:[4]:[5]:
Děkuji všem za komentáře, až mě přejde zhnusení z těch obrovských reklam tady (overlay reklamy mám vypnuté a stejně se zobrazují? Hnus) Určitě odpovím. Tobě Hruštičko pošlu slíbený mail. Díky za pochopení, nemám dobré období. Bohužel blog s těmito reklamami je pro mě nepoužitelný, tak nevím, zda vyjde další článek....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama