Asistence

11. září 2018 v 20:29 |  Tema Týdne

Už za 10 dní mě čeká mimořádná návštěva, o niž jsem již tady mluvil, to je skoro cobydup a proto se mi s tím Téma Týdne propojuje, ale není divu, protože se tak děje nejen proto, že se na svého newyorského kamaráda moc těším, ale i proto, že s TT to tentokrát velmi úzce souvisí. Minule jsem onu osobu zapojil do TT také, pro souvislosti si můžete článek přečíst, ale myslím, že budou zjevné i tak, jelikož ať o tom všem dumám jak chci, končím přesně u tohle tématu. Uvidíme.



Začal bych od začátku, aby moje myšlenky byly aspoň trochu uspořádané. Jsem silně slabozraký, u jednoho oka mám dokonce klasifikovanou tzv. Praktickou slepotu, znamenaje: oko vidí, ale pro praktické využití nemá moc smysl a je vlastně nepoužitelné, budí ve mně dojem jakého si pomocníka při prostorovém vidění, nevidím tedy 2D jako ti, komu jedno oko nefunguje vůbec, ale jinak vlastně toto oko moc nepoužívám. Můj zrak je velice špatný, což způsobuje problémy v cizím prostředí, nikam netrefím, pokud jsem někde již několikrát nebyl, je pro mě velmi složité se tam pohybovat… a cestu si pamatuji taky těžko, vlastně nepamatuji, chce to trénink…

Nestěžuji si, jen chci abyste viděli proč o tom všem mluvím, když zrovna vyhrála anketu Zodpovědnost. Ono totiž tohle není jentak. S návštěvou se budeme pohybovat po výletech, do čehož bych se samovolně nepohrnul, jelikož mít se sebou zrakově omezenu osobu někomu nemusí být příjemné, právě kvůli té zodpovědnosti. Jenže, host si usmyslel, že nechce sám chodit po Praze, minule měl parťáka… tady se trochu zastavíme, spolu jsme již minulý rok jeden výlet někam absolvovali a dělal mi asistenta, přesně zná mojí situaci, i tak jsem se ujišťoval, zda si je jistý… byl, je a přidal další záležitosti. Je odhodlaný mě vzít se sebou na svou akci "Proč myslíš, že nereálné? Prostě půjdeš se mnou..."

Přes den to ještě tak nějak jde, v noci už to "vodění" spočívá často v naprosté asistenci a to jsme už spolu také zažili, takže ani v tomhle není neinformovaný. Ale já si moc dobře uvědomuji, jaká zodpovědnost na něm stojí a vlastně svým způsobem ho obdivuji, že si na tom všem stojí a je si tím fakt jistý, není to totiž tak úplně sranda.

Ale taky cítím neskonalý vděk, vlastně mi připadá, že přesně ví do čeho se navrtal a zároveň tu asistenci bere jako samozřejmost, něco co ke mně patří a nijak se nad tím nezamýšlel, prostě to tak je, tak to tak bude a nedá se tím odradit. Někdy lidi bývají nervózní, když mají někomu, kdo velmi špatně vidí pomáhat…. Ta zodpovědnost, není to samo sebou, nezodpovídáte sami za sebe, můj nejlepší kamarád kvůli tomu, přestože mi to roky sliboval, odmítl se mnou odcestovat do New Yorku, já ho chápu… dobře, návštěva je ochotná se mnou chodit po Praze, mít se sebou až do večera, vzít mě na svou akci a já cítím, že tuto zodpovědnost bere velmi važně páč mi nabídl s ním zůstat i v hotelovém pokoji, abych nikam nemusel složitě chodit k příbuzným, to je fantastické. On je trochu blázínek, ale taky realista…

Na druhou stranu, z pohledu mě, slabozrakého… rozhodně, nejsem ten typ člověka, který "by sebe" svěřil do rukou jentak někomu, na výlet mimo mé obvyklé teritorium se nevydám s každým, kdo by chtěl, přestože třeba ho nějakou dobu znám, musím mít k tomu člověku důvěru a musím si být stoprocentně jistý, že mě někde nenechá, že dohlídne, aby mě nesrazilo auto, pomůže mi, když bude třeba… ani tohle není žádná sranda a ne každý by to zvládal, ne všem se dá věřit, existuje mnoho faktorů, které je třeba zvážit. Jako lidé bývají nervózní když by měli pomáhat těžce slabozrakým, i já, my slabozrací, můžeme být nesví a nervózní… my máme za sebe zodpovědnost, proto bychom si měli parťáka vybírat opatrně. Přiznám se, že nevím, zda bych se k setkání v Praze odhodlal, kdybychom si to "už nevyzkoušeli před tím" ve městě kam se docela často dostanu a ve městě, kde bývám 3x týdně a ve dne se tam toulám sám.

Moji kamarádi byli rozčarovaní, kdy jsem jim o letošním plánu řekl, "Ty si troufneš chodit po Praze s Američanem?" Kouleli očima. Jasně, průvodce nebo mluvit česky (paní učitelka z Akademie pro výslovnost mě pochválila za příležitost tréninku každodenní angličtiny) do Prahy se tak často nedostanu, je daleko, je to jiné než chodit po malých městech okolo nás, kam docela jezdím, ale… všechno jsem pečlivě zvážil.

Pravda je taková, že já tomu člověka věřím, v minulém článku jsem mluvil o tom, že ho vnímám jako staršího bráchu, on to ví, nevadí mu to vlastně, řekl, že se cítí být poctěný… a minule, byl fantastický, hodně dbal abych nezakopl, jakmile si myslel, že by mohl nastat problém zeptal se "Do you see?" (Vidíš?) A co víc, skoro hned pochopil, že pokud se zastavím bez příčiny něco není v pořádku, pátrám po schodu nebo zírám to tmavého místa a hned napoprvé reagoval během pár vteřin, ani na poprvé, když se to stalo nezaváhal. "Okay." a jal se pomáhat. Cítím z něj přirozený talent pro asistenci, nějak snad instinktivně ví co přesně má dělat, ne, neasistuje běžně zrakově znevýhodněným… cítil jsem se s ním zcela bezpečně, občas je neprofesionální asistent, který to často nedělá trochu "nešikovný", ale i když jsme se dostali rozličných situací, nezakolísal ani jednou. Pokud vnímáte jak je parťák nervozní a neví co si má s vámi počít, netuší co dělat, okamžitě nervózníte taky přestože dané osobě důvěřujete… tohle se nepřihodilo. (Mimochodem mnoho gest a náznaků je mezinárodních…)

Zodpovědnost, nejsem blázen, když se nebojím tomuto muži svěřit svou maličkost, nestydím se ani protože on o mě ví všechno. Věřím, že zodpovědnost, kterou si na sebe bere si plně uvědomuje, chápe do čeho jde a já si hrozně cením toho, že i přesto jak to se mnou je si mě vybral, abych mu dělal společnost. Myslím, že se snaží taky o to, abych zažil po těch těžkých měsících něco pěkného a za to jsem mu moc vděčný. Rovněž, mi asi chce takhle poděkovat, protože jsem mu hodně dopomohl různých organizováním k jeho pobytu a tak dále, což mu umožní znovu se setkat s dalšími, našimi společnými kamarády… tady jsem zase převzal já kus své zodpovědnosti, že.

Ano, jsem trochu nervózní, ale neznám vnitřně krásnější a hodnější osobu jako je on a vnímám ho jako zodpovědného člověka s talentem o asistenci slabozrakému, nebojím se. A rozhodl jsem se zodpovědně.

Zajímavé příspěvky:

- Překlad: Nothing Compares 2 U (Prince) - Nic se ti nevyrovná
- Dnes je 11. září, proto je skladbou týdne New York, York .
- Nezapomeňte na další části z Hruščina výletu do NYC.
-


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Platan Platan | E-mail | Web | 16. září 2018 v 11:03 | Reagovat

Užite si to :) Z tvojho rozprávania  sa zdá byť naozaj zodpovedný. Myslím, že sa nie je čoho báť ;-)

2 thebedlam thebedlam | 16. září 2018 v 11:24 | Reagovat

[1]: Děkuju. :) snad pak dám vědět jak to dopadlo, jaké to bylo....

3 Pear Pear | E-mail | Web | Středa v 14:14 | Reagovat

Děkuji moc za zmínku. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama