Strach je největší prevít

29. května 2018 v 18:51 |  Zápisky
To máte tak, když vám do hlavy od mala valí jaký jste mentál, že nikdy nedokážete samostatně bydlet, že se nikdy nedokážete o sebe postarat, nevedou vás k samostatnosti a všechno za vás rozhodují, pak spadnete z hnízda jako to mládě valíte kukadla jak to vlastně na tom světě chodí. Pomaličku, když víte, že matka pomůže jen tam, kde se to do reality hodí jen jí, se stavíte na vlastní nohy, ale není to žádná legrace. Pokud vás rodiče vlastně nic nenaučili a ještě shazovali vaše sebevědomí, neumíte dost věcí, které jsou vaše vrstevníky běžné, přičtěte si k tomu špatný zrak…



Když nechcete neustále prosit o doprovod, zkoušíte si všechno zařizovat sami, pomaličku rozšiřujete svůj obzor působení, vidíte, že vás držel zpět vlastně jen váš strach a to co vám vtloukali do hlavy rodiče. "To nezvládne, špatně vidí." aniž by se to zkusilo… ale ono se to zvládne, jen je třeba najít způsob jak… máte ze sebe radost… za dva roky dřiny je pokrok obrovský. Obstaráte si z lékárny kapky do očí, koupíte si nové přezůvky, už dokážete najít cestu k poště ve větší městě, kde častěji vyskytujete a nemusíte tak do města sousedního, kam už moc nechodíte, vyzvednete si doklady na úřadě, koupíte si co potřebujete i mimo market, kde jste každý den…. A nikdo s vámi nemusel jít! Máme ze sebe s každou obstaranou záležitostí ze sebe lepší a lepší pocit.

Konečně jste připravení na velkou cestu, nejste tak závislý na svém doprovodu, umíte pohotověji reagovat, nejste ten typ, který by musel být voděn, ale tenhle výlet je vážná věc, naučíte se aspekty cesty zpaměti, nastudujete si i čtení z letových tabulí, dokážete administraci zařídit naprosto bez pomoci, není problém i jazyk, několik let průběžně z nejlepším kamarádem o vycestování hovoříte, měl nějaké připomínky, jsou vyřešené, navíc si nemusí platit letenku a ubytování protože šetříte záměrně pro dva, podotýkám, že administraci také můžete zařídit, dva roky na sobě dřete, aby jste mu jen "nevyseli na paži" a podrobnosti cesty znáte tak dokonale, že teorii můžete přednášet…

Vy jste překonali strach, svůj podíl zodpovědnosti na výletu určitě nesete velký, samozřejmě, že se bojíte, ale máte za to že strach je od toho, aby se překonával. Jediné, co po svém nejlepším kamarádovi chcete je, aby šel s vámi a pomohl vám ve složitých situacích, sám by se rád na to místo podíval, tak si myslíte, že mu uděláte tu největší radost jelikož říká, že ta cesta jeho sen… jeho reakce?

Nemůže jet, jelikož kdyby kdy ho tížila zodpovědnost jen o sebe, nějak by se s tím smířil, ale cestovat se zrakově postiženou osobou tak daleko a složitě je zodpovědnost ještě větší a to si prý nelajzne. "Co kdyby nám uletěl let? Co kdyby nás přepadli? Co kdyby nám ukradli peníze?". Musel jsem se začít smát. Zkuste jít podchodem u marketu ve zmiňovaném městě po setmění, zažijete poslední dvě na to tata, na to není cestovat do NYC, že… to on dobře ví. Dále pak, co moje zodpovědnost? Špatně zabukuji let a odletíme stejně? Špatně zařídím hotel a co pak? Špatně vyplním formulář a co potom?

Mám dojem, že jsou síly dobře rozložené, navíc nevím o tom, že bych nebyl schopen za sebe odpovídat do takové míry, že by mi musel hlídat peněženku, zpočátku jeho argumenty dávaly jaksi smysl. "Netroufl bych si ale, chodit po New Yorku bez místního." Dobře, místní - můj dobrý přítel - se třese až mi ukáže své milované město, průvodce tedy 'zařízený' je. "Můj pes je moc starý, aby ho někdo chtěl týden hlídat." Pejsek bohužel zemřel. Namítl jsem, že už kvůli té bolesti co letos prožíváme, bychom měli jet, že nám to rány trochu zacelí, já ztratil tátu, on milovaného psa, který pro něj byl jako syn…. Jakékoliv jiné argumenty se také zdáli rozumné… všechny se vyřešili. Došlo mi, že se jen vymlouval, když pronesl tento nejnovější… a to bolí.

Ne že bych jeho strach nechápal, já mu rozumím, ale proč nemůže prostě říct "hele já se hrozně bojím, na tohle nejsem připravený" a vymlouváme se na moje postižení? A to jakože přehnaně. Nejenže jsem ušel kus cesty, ale také nejsem slepec, nejsem plně závisí na "vodiči"…. Že taková zodpovědnost to zase není… přehání, až tak nesamostatný jsem nikdy nebyl.

Pravda, v cizím prostředí se orientuji špatně, na dálku toho moc nevidím a občas se málem přerazím kvůli nečekané překážce, ale mezi mnou a někým za koho by taková zodpovědnost byla je ohromný rozdíl. Už ten fakt, že normálně po městě chodím sám a zvládám zajít už i tam, kde se běžně vyskytuji. Peníze i snad uhlídám… jak kdybychom v ČR například neměli kapsáře… ale dobře… co moje část zodpovědnosti? Ta o niž jsem psal nahoře…. Nemyslím si, že všechno zařídit, i když online je nějaká sranda a že by to nebylo o zodpovědnosti….

Ano, cítím se ublíženě, asi to více bolí pokud to řekne či napíše nejlepší kamarád, znovu opakuji, že jeho strachu rozumím, poděkoval jsem v mailu za upřímnost, ale ve skutečnosti mi to moc upřímné nepřipadá. A pomalu mi vrtá hlavou zda skutečně se ani trošku nezamyslel nad tím, že můj podíl zodpovědnosti tu také existuje… nechtěl mi přímo říct, že mi nevěří? Nebo skutečně mu to jen nedošlo? Je nutné připsat, že sám cestuje po Evropě na koncerty a několikrát jsme spolu byli i v Praze či v Brně a jediné co pro něj bude nové, že se poletí…. Jsem smutný… a vím, že v komentářích dostanu zase naloženo…. Že ho musím chápat…. Já ho chápu a nezlobím se na něj… ale… že by něco končilo a něco začínalo?

Zajímavé příspěvky:

- Předchozí k TT: Ukradený instagram.
- Skladba týdne: Behind A Ghost.
- AmE vs. BrE - Praktický přehled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xira Xira | E-mail | Web | 30. května 2018 v 18:12 | Reagovat

Tak to jsem nečekala..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama