Dopis na rozloučenou

26. května 2018 v 17:05 |  Téma týdne
Zase svět internetu obkroužil další dopis na rozloučenou, další transsexuál spáchal sebevraždu, slečna zanechala vzkaz ve formě psaní na svém facebookovém profilu, potřebovala vyřknout své důvody, omluvy, nechtěla odejít bez jediného slova, čímž by se stala jen číslem ve statistice, tak to uvedla.

Je vlastně jedno 'proč' zhasl další mladý život, to samo o sobě by nemělo nechávat lidi chladné, věřte mi nebo ne, ale stále se najdou tací jenž nad tím jen mávnou rukou, třeba proto, že si myslí, že transsexuálové jsou prostě nemocní.



Pokud si někdo všimne, nadhodí téma k diskuzi, jedni trvají na tom, že sebevražda je zbabělá, ale zkuste si žít v cizím těle, pod neustálím tlakem, s psychickou bolestí, když je vám denně ukazováno jaká jste zrůda, možná dospějete do okamžiku, kdy prostě jen chcete aby ta nesnesitelná bolest skončila, máte pocit, že je všechno špatně, bojujete o každou minutu, kdy smíte být sami sebou, rodina vás nepodpoří a ještě jsou zlí, pojímá vás osamělost, stojíte sami ve své válce, do toho byrokracie, smůla na lékaře, kteří se nesnaží pomoc, rodina se za vás stydí a okolí odmítá… pak si jednu nedejte. Sebevrazi páchají tento čin jelikož nevidí jiné východisko.

Často vídám, že společnost, lidé, prostě jiné východisko dotyčnému například transsexuálovi vůbec nedávají, řvát a ječet, že sebevražda je zbabělá a páchají jí jen psychicky nemocní lidé vůbec nepomůže, naopak. Zbytečně zmařené životy…

Skutečně vidím každou sebevraždu jako naprosto zbytečnou a zvláště, když si na života sáhne transsexuální jedinec, jeho situace je totiž naprosto řešitelná, ale na druhou stranu právě u nich dobře chápu proč tak činní, víte… někdy na ně všechno padá. Musejí často obětovat vztah z rodinou, aby mohli žít vlastní život tak kým skutečně jsou. Nejvíce bolí odmítavý postoj od těch, které milujete.

Nemyslete si, že nerozumím jak těžké může být celá ta situace pro rodiče dítě měnícího pohlaví, rozhodně jedno ztrácí, ženy porodily dceru a s ní se nyní stane syn, možná vysněná dcera… už nebude, jako by zemřela, musí to strašně bolet. Ale co dost matek udělá? Ječí jak strašně jí to ubližuje a třeba ani po 15 letech není schopná se s realitou smířit, dotyčný se snaží, ale marně, tlak z okolí sílí… dotyčný si neví rady, když nesmíte přijít ani za rodiči…

Když za vámi stojí máma nebo táta, dá vám ruku na rameno, vykašlete se na celý svět… nelze žít život v identitě někoho jiného, kým nejste, samozřejmě že nechcete rodičům ubližovat, není to naschvál, ale i trpělivost má své meze a může skončit, není bez hranic, někdo se otočí a odejde, všechno opustí a začne od píky jinde, nikdo není tak silný a prostě si sáhne na život. Sám se potýkám s pocity, že sebevražda je jediná cesta, jak bolest zastavit, ale naštěstí mají začátek i konec.

Zajímavé příspěvky:

- Předchozí k TT: Ukradený instagram.
- Skladba týdne: Behind A Ghost.
- AmE vs. BrE - Praktický přehled.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 26. května 2018 v 17:56 | Reagovat

Sebevražda rozhodně není řešením, osobně mi nevadí ani homosexuálové, společnost by se opravdu měla naučit tyto lidi přijímat...

2 thebedlam thebedlam | 26. května 2018 v 18:42 | Reagovat

[1]: To je vždycky vtipné, jak při zmínce o transsexuálech, lidi začnou mluvit o homosexuálech i když to spolu nijak nesouvisí... transsexualita se sexuální orientací ani sexualitou nesouvisí... už si to konečně lidi uvědomte. A ono je hrozně lehké říkat, že sebevražda není řešení, že? Tohle říká kde kdo, ale že by poskytli jiné řešení nebo aspoň navrhli to už ne... jediná možnost jak sebevraždě zabránit je, ukázat jiné řešení nebo jiný pohled, ale jediné co takový člověk slyší "tohle není není řešení" a tečka.... aspoň tak mi to připadá

3 R. R. | Web | 26. května 2018 v 20:52 | Reagovat

je smutný, kolik rodičů naprosto selže. nemusí se jednat ani o transexuální dítě, jenom když si vezmu, kolik rodičů zcela nevhodně řeší depresi nebo poruchu příjmu potravy u svého dítěte... přitom tohle opravdu není sranda, jde tady o život a je to nemoc jako každá jiná a taky se s ní dá bojovat. pochybuju, že by kterejkoliv z těchhle rodičů dítěti odmítl pomoct nebo mu cokoliv vyčítal, kdyby děcko mělo třeba leukémii.

4 thebedlam thebedlam | 26. května 2018 v 21:31 | Reagovat

[3]: Moc hezky napsané, naprosto souhlasím.  Děkuju.

5 Ginger White Ginger White | Web | 27. května 2018 v 12:03 | Reagovat

Je to tak smutné. Pořád se mluví o tom, jak jsme tolerantní společnost, ale vůbec to není pravda. Mám kolem sebe pár transexuálních lidí, lidí, kteří jsou genderově neutrální i homosexuálů. A všichni z nich si museli projít téměř peklem, aby mohli žít život sami za sebe. Někteří z nich trpí a dále to tají, protože nechtějí přijít o své blízké, o práci.. Jak můžeme tedy tvrdit, že je naše společnost vyspělá a tolerantní, když si lidé berou životy, protože radši zemřou, než aby se před ostatními otevřeli..?

6 Atunai Atunai | Web | 27. května 2018 v 12:33 | Reagovat

[3]: Naprosto souhlasím. Ono mi celkově přijde, že je pro lidi těžký se nějak vzdát svých představ o dokonalým dítěti a mají tendenci si ho upravovat tak, aby to naplnilo jejich očekávání. Jenže něco změnit nelze. A to bychom všichni měli pochopit.

7 thebedlam thebedlam | 29. května 2018 v 18:49 | Reagovat

[5]:

[6]: Moc děkuji za komentáře. Jsem vděčný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama