Jak se žije s rozvinutým MSV?

22. dubna 2018 v 19:06
Svět je prazvláštní místo, víš sám nejlépe jak blízkost smrti může člověku změnit pohled na něj a na život obecně, chceš doufat, že nejsi jiný a pak zjistíš, že se změnilo naprosto všechno, když sis vydobyl druhou šanci být zde, druhou šanci pokračovat v této podobě existence. Jak se tak dívám do tvých oříškových očí, vidím to všechno, co se ti tam zrcadlí, ale i kdybych byl rodilým mluvčím tvé země nedokázali bychom si o tom popovídat, jelikož, to nejhlavnější nelze slovy vyjádřit. Ani to nevyžaduješ, chápeš, že to nejde.



Ale chtěl bych ti někdy vyprávět, jaké to je žít s rozvinutým MSV, když vidíš a cítíš, vnímáš věci, které ostatní ne, nebo vlastně je ignorují, mám dojem, že každý je tohohle schopen, ale jeho mozek ty vjemy přehlíží jelikož si s nimi rozum neví rady, nebo tak něco. Jenže, zatím ani na tohle mi jazyk nestačí a taky se bojím, že se vylekáš, když ti řeknu třeba, že vnímám tvojí mysl ve své, lidem naskakuje do hlavy scifi a hrozí se, že jim někdo čte myšlenky, tak to není, to neumím, ale přítomnost tvé mysli a tvé pocity vnímám jasně, možná sis všiml, že když na mě mluvíš, lépe ti rozumím, pokud hovoříš o minulosti, tady trocha té telepatie funguje, jelikož si vizuálně vybavuješ to o čem mluvíš, jinak pro jistotu jsi mi důležité věci psal, třeba časy… stejně se neboj, plná telepatie nejspíše patří Star Treku.

Jenže na druhou stranu, musím dodat, že první moje setkání s tebou v tomhle duchu bylo, když jsem při sledování jednoho záznamu málem omdlel, vjem střípků světla mě oslepil a zamotala se mi hlava, netušil jsem nic o tvé nehodě, pak jsem pochopil. Neumím tyhle záblesky kontrolovat, dějí se sami od sebe a nejzajímavější je, že někdy jsou budoucí. Víš tahle moje část mě děsí. Jo, naposledy se to stalo… pořád se mi cpal do hlavy obraz ruky v závěsu pro zlomeninu, pak's mi napsal, že si tvá máma zlomila ruku. Uklouzla v zimě, když jste někam šli, což mě mrzelo jakoby šlo o mou vlastní mámu. Takových příkladů bych mohl vypsat hodně.




Ale zpět k tématu, tvá mysl v mé mě neskutečně uklidňuje, je to jako splynout s proudem poklidné řeky, tvá mysl je vždy vyrovnaná, plná emocí, ale ne bouřlivá, je vlídná a dokonce bych řekl, že poznám, když si na mě vzpomeneš, když na mě myslíš… píšeš že mi posíláš dobré vibrace a pozitivní myšlenky, vnímám to, tvá mysl mi dodává mír i odvahu, kdykoliv se potřebuji dát dohromady a být klidný, snažím se soustředit na tenhle vřelý, vlídný pocit a je mi lépe. Zavřu na okamžik oči a nechávám tvou přítomnost, tvou mysl plout v mé, s tebou se ničeho nebojím, zvláštní. Nemusíš udělat nic a přesto mi dodáš tolik klidu a vyrovnanosti, že bych je mohl rozdávat.

I mysl tvého nejlepšího, našeho společného přítele vnímám velmi intenzivně, propojení násobí každý tón jeho hudby, a musím se přiznat, že rozpustilost a občasné ty jeho 'crazy' nálady dokáží ve mně vyvolat to, že i se mnou šijou všichni čerti, ale víš, co je nejzajímavější? I přes ty své 'chvilky' je jeho mysl tak klidná! Je tak nabitý pozitivní energií a pokud jeho mysl zaplaví to mou, naplní mě zvláštní teplo, pohodlí, úleva… člověk by možná čekal, že tito 'blázinci' budou občas velmi složití na vnímání, jelikož exploze a víry v jejich mysli budou obtížně zvladatelné a rušivé, on takový rozhodně není.

Já vím, těžko se to popisuje, umění vnímat emoce ostatních jako vlastní je dar i prokletí a ne vždy najdu pochopení, pokud mi někdo nesedne a to neumím dobře slovy vyjádřit, lidé mají tendence nebrat mě vážně. Těch důvodů, proč se mi ten a ten 'nelíbí' může být víc, ale každý z nich se možná jen těžko vkládá do slov. Nejhorší jsou 'energičtí upíři', ti vysávají energii, úplně cítíš jak ti ta mizí z těla, ne všichni to dělají záměrně, stačí jen aby smýšleli negativně, jako třeba můj otec, který brblal a látěřil skoro pořád a ve všem hledal něco negativního a jen si stěžoval. Když zemřel uvědomil jsem si, že valná část mých depresí pramenila z jeho přítomnosti, negativizmus se podepisoval i na mě, vysával mě. Nyní je to lepší. I když… s jeho ostatky v domě to taky není bůhvíjaká sláva… ale o energii takových věcí si povíme jindy.

Mám tě i Céčko moc rád, to jak vysíláte vše pozitivní celému světu a celá vaše přítomnost obohacuje existenci náš všech tím co jsem popsal, pro mě jako silného empatika moc znamená.


Zajímavé příspěvky:

- Předchozí k TT: Jen jeden krok (editováno)
- Na jevišti: 'Perfect crime'.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama