Odkládám masky

7. března 2018 v 11:30 |  Téma týdne

Nevykašlal jsem se na vás, pouze jsem nedokázal psát, pod maskou všech těch pokusů chovat se adekvátně, jsem nejdřív zuřil, pak se snažil nebrečet, jsem skvělý herec, to se nevychloubám jen konstatuji, že někdy mám dojem, že hraji i sám před sebou.

Smíšené pocity se mi honily hlavou jako splašení koně, dnes se trochu stydím, že mi není asi tak zle, jak by mi asi mělo být, tak jsem opět nasadil masku, ale řekněte mi, co by se změnilo, kdybych brečel a smutnil za tátou, který v pátek zemřel? Nic. Bolí to a bude to bolet nějakou dobu, s nic nesvedu, je třeba prostě žít.



Neříkám, že se mi nejdřív nechtělo, vztekal jsem se na sebe, kvůli úlevě, kterou mi tátova smrt také přinesla, ale ono vlastně není se za co stydět jednak byl měsíce nemocný a všechno to k tomuhle smutnému konci směřovalo a jednak poslední dobou způsoboval, že přijít domů se mi fakt nechtělo, protivný jak sáňky v létě, no, ne kvůli bolestem nebo nemoci, ale překroucené pravdě, kterou si s matkou vyrobili. Pak odešel do nemocnice…

Celý dům změnil atmosféru, mohl jsem se nadechnout, po patnácti letech, nedosáhnu na samostatný byt s běžnou výškou nájmu a ty malé, které finančně utáhnu se v této oblasti nevyskytují, pro rýpaly, nejsem dítě, někdy prostě musíte zůstávat tam kde již nechcete, kde to pro vás nemá perspektivu, ale jsem mladý a samozřejmě tato situace má řešení, jen stačí být trpělivý. Prostě…

Od puberty, od patnácti jsem se konečně pořádně nadechl, negativnost zmizela, vzduch prosytilo cosi vlahého, pár dní trvalo než jsem si to uvědomil, negativnost nahromaděná za ty roky asi potřebovala 'vyvětrat'. Uvědomil jsem spoustu důležitých věcí.

Můj dobrý přítel mi napsal, že můj přístup k tátově situaci je dobrý, že vše beru rozumě a že ano, nemohu ovlivnit jak se k ní postaví on, ale že se snad poučí a zahodí svůj negativní postoj ke všemu okolo, často viděl ve všem černotu, i tam, kde nebyla, všem vnímal zádrhel…

Ano, mého otce zabíjela a pak následně zabila jeho negativnost, věčné stěžování si, o transsexualitě mi řekl, že Buddhisté by přijali věci jak jsou… sám ale nebyl tohle schopen, hledal problémy kde nejsou, on sám pravdu těžko akceptoval a nesnažil se jí pochopit, nehodila se mu do krámu, tak s matkou vymýšleli… upravovali si jí. V souvislosti s jeho negativním přístupem z toho samozřejmě vznikalo cosi negativního, můj víkend z přáteli se v jejich hlavě změnil v intriky, manipulaci, hraní na city, podvody a psychickou manipulaci, jinak by prý nepřijeli, prý když něco chci, udělám proto všechno a to i za cenu manipulace, vyvolávání lítosti… ne, jen jsme si udělali krásný víkend, opak...

Naopak, šlo o tři 4 dny bez masek, předstírání, ti dva akceptují kdo jsem, nemusím před nimi nic hrát, ano do toho víkendu zasáhla smrt, kamarádka která pomáhala víkend organizovat zemřela, ale ti dva nepřijeli z lítosti a kvůli tomu a už vůbec nebyla ta žena imaginární, jak se do dnes matka domnívá… jak vám asi je, když zemře někdo koho pár let znáte, byl vám oporou a matka vám řekne, že není důvod se trápit bo ta osoba je jen z netu a pak že i imaginární? No nic….

Ten víkend se mi podařilo si konečně uvědomit, že nejsem zrůda, že se nemusím přetvařovat nebo nosit masku, když po těch 4 dne, kdy vzniklo mnoho krásného, několik lidí navázalo nové přátelství a mě a mé dva mušketýry všechno ještě sblížilo, rodiče udělali doma takovéto zle, nedbám na to co si myslí, jelikož je mi přes třicet a mohu si svůj život žít jak chci, řekl jsem otci že s tímhle s vím negativním přístupem ke všemu skočí jako svůj bratr, který se také takto choval a také si moc často stěžoval… zemřel minulý rok, kdy mu rakovina sežrala hrdlo.

Netušil jsem, že mám pravdu, v tu dobu určitě ne, spíše šlo o snahu tátu varovat, aby se sebral a tomhle zabránil, v té negativnosti pokračoval a už není. Naposled se snažil dostat domů protože se jeho pobyt v nemocnici je velký podvod a doktoři ho chtějí zabít, prý když se dostane pryč přežije, jelikož jeho situace není tak vážná ale oni ho dostanou do penálu. Ne, doktoři se snažili do poslední chvíle, ale nic nezabíralo, byli překvapení že jejich snaha vyšla naprázdno, nevzdali to, hledali možnosti ale…

Šok, bolest, radost ze získaní svobody od psychického týrání neustálou negativností v domě, kde nedobrovolně žiji, smutek, zármutek, na hrudi mi ležel slon, chtělo se mi létat… zkuste nalít do ohně olej, nebo benzín… takový je to pocit, dvě protichůdné emoce…. Netrápí se, tvrdil že je buddhista - reinkarnace, měli jsme i skvělé chvilky - nikdy nepřijde, to album co dostal k v8nocům nikdy neslyšel… mohu dýchat, život je pro mě jednoduší, chybí mi…. Myslel jsem že exploduji.

Zase, došlo na má slova, jsem velmi empatický, občas vím víc než ostatní, předpověděl jsem něco, ale ne že bych tak činil úmyslně, nejde o nic paranormálního…. A nestalo se mi to poprvé, ono se to asi 'někde tady' nacházelo a můj 'radar' to jen zachytil… jsem obyčejnej kluk.

Maska, musel jsem roky hrát roky roli diktovanou rodinou… z bolesti se hodně naučíte, psychické nepohodlí pro mě není nic nenormálního, díky němu jsem se naučil necítit negativní emoce vůči druhým a spíše všem rozdávat to pozitivní, negativnost zabije vás ne druhé jeli vaše. Teď, se mi to potvrdilo. Snaha vidět pozitivní… stránku všeho, nezlobit se, nevyčítat, odpouštět, najít ve všem něco pozitivního… šířit lásku, jo to zní jako klišé, ale tak to je… pokud se na vás někdo zlobí, je vždy negativní a vše vidí černě a hledá podraz, černotu i tam kde není… buď jeho názor změníte nebo aspoň minimálně sebe nezatížíte něčím negativním. Co vysíláte to se vám vrací. Může se to proměnit i v nemoc. Pardon, že nemám sílu si tohle po sobě přečíst… pořád to bolí, umřel. No nic táto, realitě co se ti nehodila's nasazoval masku… škoda, viděl bys krásnou věc, která by se ti líbila, nejsem zrůda a jsem dál v tom kam's chtěl dojít, dva lidi, které's nazval arogantními a že tě poučovali - jen chtěli nás dva dát dohromady, říkal's že dělali na tebe nátlak - jen moc chtěli vidět tvé umění a potřebovali si dát dohromady harmonogram. Nepřipustil sis že mezi mnou a jimi je skutečné přátelství, které nepotřebuje masek - jelikož oni pod ně vidí… ale když's umřel oni byť tak daleko aspoň skrze mail přišli a říkali věci, které by měli zaznít od rodiny - že jsme se měli rádi - ty a já. Oni mě podrželi víc než biologická rodina. Mohl's poznat je… ale zase si viděl problém kde není, tak ses ochudil o dva tvory, kteří mi vždy byli oporou a přes to jak's dokázal slovně ubližovat a křivdit mi, mi připomínali, že máš rád. Jeden z nich je víc tátou než tys kdy byl… není se za co stydět… líbil by se ti a i tobě by dal hodně… stačilo přestat vidět masky, tam kde nebyly…. Škoda. Mohl's mít mimořádný zážitek ke konci života, zadžemovat si se skutečným muzikantem, toho's odbyl a málem seřval jak malého kluka jen proto, že respektuje kdo jsem a myslel sis, že ti to bude vnucovat, ne… jen respektoval i tebe cítil, že by mu bylo ctít tě poznat. Tvůj negativní přístup ti sebral všechno, i to poslední. Poučíš se? Reinkarnace…. Jestli existuje… pouč se konečně!

Zajímavé příspěvky:



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Xira Xira | E-mail | Web | 10. března 2018 v 22:21 | Reagovat

Je mi líto, že sis tohle všechno musel prožít.. Ani nevíš, jak ti rozumím.. Snad tvůj život bude mít teď i v budoucnu pozitivnější scénáře.
Mimochodem, děkuju za přidání do sledovaných blogů, moc to pro mě znamená :)

2 thebedlam thebedlam | 13. března 2018 v 11:22 | Reagovat

[1]: Děkuji a nneí zač, já rád.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama