Březen 2018

Drahá Česká pošto,

21. března 2018 v 18:30 Zápisky

Drahá Česká pošto,



jsem na trní, a víš ty proč? Jsem totálně nervozní, že si málem hryžu nehty a nemůžu spát, ruku na srdce, jde to z tebou z kopce, kde jsou ty časy, kdy se poslalo psaní a nejpozději druhý den dorazilo adresátovi, dneska ti i pohled trvá doručit 3x déle, kamarádka ho dostala za týden, ale kdyby se jen prodloužila doba dodání…

Málem si trhám vlasy a mám motýlky v břiše, víš včera jsem přenechal do tvých rukou, dárek k narozeninám, cokoliv většího než pohled posílat je pro mě stres, vím moc dobře jak zacházíš z balíčky a jsem si jistý, že jakmile se zásilka ocitne v na území, kterého z jiných států můžu být klidnější, ale aby se tam dostal…

Maják

20. března 2018 v 15:49 Téma týdne

Drahý příteli,

byl's první kdo mi napsal, když táta umřel, zase jsi zazářil v mé temnotě jako maják na poběží, kdykoliv chci skočit útesu tvé světlo mi ukáže, že pohled na svět nemusí být tak černý, jak se mi teď zdá, chvíli se kochám výhledem a pak... Tu noc si napsal něco, co bych asi čekal v normální situaci od rodinného příslušníka a byl jsem ti strašně moc vděčný, vlastně mě naplňuje poslední dobou silný pocit, že se ke mně, ne možná vědomě, chováš jako starší bratr, kterého jsem nikdy neměl, tohle jsem poprvé zakusil, když si mě tehdy při loučení objal, tvoje silné potetované paže mě ovinuly a já nechtěl aby to skočilo, obklopil mě pocit bezpečí, úlevy, dal's mi pusu na tvář… jo starší brácha, který bydlí tak daleko a odjíždí. Skutečně, kdybych si mohl vybrat sourozence, nevolil bych nikoho než tebe a tvého nejlepšího kamaráda, jsem tak vděčný, že jsi součást mého života neboť mě každý den učíš jak být lepší člověk. A… jsi majákem v mé temnotě.

Měl babičku na peřiňáku...

17. března 2018 v 17:14 Zápisky

O smrti přemýšlím často, matka to v jednu dobu brala jako sebevražedné sklony, neříkám, že nemyslím i na tohle, ale nic není tak jednoznačné, hloubání o smrti patří k mystice od pradávna, člověk, který na smrt myslí a přemýšlí o ní ještě nemusí chtít svůj život ukončit. Smrt je pro mě teď aktuální také z důvodů dvou pohřbů v rodině, už jsem říkal, že mi nedávno zesnul otec ale týden před tím jsme pochovali mého prastrýce nebo co to bylo mého, no manžel sestry mojí babičky, vždycky jsme o ní mluvili o tetě M. On byl strejda K. , tak soudím z toho, že prastrýc…

Nechci vás nudit komplikovaností naší rodiny, pouze mi dnes něco vlezlo na mysl, mrtví žijí v našich vzpomínkách, pro naší rodinu je tohle těžké období, prarodiče k nám teď často, jak jsme tak seděli, začalo se o tom, že prateta si již vyzvedla urnu a má jí u sebe, asi doma. Zrovna nedávno jsme se s kolegyní na tohle téma bavili. Hned mě ten rozhovor vytanul opět na mysl, zvláště po té, co matka a babi nezdráhali otevřeně debatovat o tom, že hrob se bude 'asi dělat až v létě… za lepšího počasí.'

Vnitřní kino

14. března 2018 v 11:28 Zápisky

Si tu tak sedím u kafe a napadlo mě jak důležité jsou vzpomínky, když vás pohlcuje temnota, ony v ní září jako pomyslné majáky naděje, všechny ty úžasné okamžiky jsou v nich stále živé.

V těchto dnech oceňuji hlavně vzpomínku na to jak jsem v kině zakňoural, že nic nevidím, pro svůj mimořádně špatný zrak, a z černoty potemnělého sálu vynořila na mé poměry široká teplá dlaň s černými nehty, kterou jsem mohl uchopit a rázem jsem si nepřipadal ztracený a dotyčný mě doslova dostrkal na mé místo.

Vzpomínky na domov

13. března 2018 v 14:42 Téma týdne

Minulé životy musí existovat, ježiši, že já začínám takovým klišé, nepoučitelný jako vždycky, v záplavě emocí hledám slova velmi pečlivě a pak zplodím na úvod takový kýč, pardon. Vlastně tyhle články na téma vznikají jen z proudu myšlenek, nejprve první věc, která mě k němu napadne udá směr a pak se ten celý vlak někam veze, nearanžují a nesnažím se do TT nacpat předem vybraný námět, prostě spravedlivě nechává působit to co jste si odhlasovali, ne že byste mi to nějak ulehčovali, umře mi táta a prý jakože 'život ve vzpomínkách', no tak jo, hurá, mrtví žijí v našich vzpomínkách, jenže na to bude asi psát kde kdo, mě trápí něco jiného, no trápí, zase vedle, to byl řečnický obrat, předem vám říkám, že pokud jste rádoby čeští patrioti nečtete dál, budete se rozčilovat a to by škodilo vašemu zdraví, pokud však jste otevření a věříte, že nic není tak černobílé můžete pokračovat, třeba se vám to líbit.

Napřed je třeba uvést na pravou míru, že tento stát mám rád, pokud se někde narodíte už s tímto místem budete skutečně spjati, nemám nic proti Čechům a absolutně nejde o averzi nebo zlobu, necítím naprosto žádné negativní emoce, jen vídám vzpomínky na domov, ten je v nich živý a touha po mě je spalující, vyčerpávající i zároveň motorem, který mě žene vpřed. Nejsme jen tělo, jsme tělo a duše.

Odkládám masky

7. března 2018 v 11:30 Téma týdne

Nevykašlal jsem se na vás, pouze jsem nedokázal psát, pod maskou všech těch pokusů chovat se adekvátně, jsem nejdřív zuřil, pak se snažil nebrečet, jsem skvělý herec, to se nevychloubám jen konstatuji, že někdy mám dojem, že hraji i sám před sebou.

Smíšené pocity se mi honily hlavou jako splašení koně, dnes se trochu stydím, že mi není asi tak zle, jak by mi asi mělo být, tak jsem opět nasadil masku, ale řekněte mi, co by se změnilo, kdybych brečel a smutnil za tátou, který v pátek zemřel? Nic. Bolí to a bude to bolet nějakou dobu, s nic nesvedu, je třeba prostě žít.